Letos na jaře jsem si poprvé v životě koupil opravdu běžecké boty s tím, že jako doplněk ke kolu začnu i běhat. Přece jen přes rok hodně cestuju a to kolo se strašně blbě převáží, na běhání stačí dát do batohu boty a máte skoro vyhráno. Běhání mě docela chytlo, z plánovaných 200 km za rok jsem měl 100 naběháno už na začátku června a těšil jsem se na to, až přijede Hanča z Erasmu a budu moci běhat konečně také v okolí Zlína a Vizovic, kde budu mít dobrou příležitost se proběhnout jinde než po asfaltu v parcích Olomouce či Opavy.
První můj výběh do kopců a terénu se odehrál ve Vizovicích. Velmi členitých 11 km mě hodně bavilo a hodina a čtvrt pohybu utekla šíleně rychle. Člověk navíc běhá sám a ještě k tomu se může kochat výhledy – nádhera. Středeční běh mě motivoval k tomu, abych vyrazil v pátek zkoumat i lesy v okolí Zlína. Plánovaných 14 km se ale nechtěně protáhlo díky troše bloudění, což odneslo mé pravé lýtko. Při posledním seběhu mě v něm totiž dost píchlo a i když jsem posledních pár stovek metrů ještě doběhl, další den jsem již na nohu nemohl pořádně ani došlápnout. Mladická nerozvážnost tak skončila přetíženým lýtkem a doporučenou několikatýdenní pauzou.