Den nezávislosti a rušný víkend poté

Hey guys, how are you?

Doufám, že se máte minimálně stejně dobře jako my. Červenec je v plném proudu a v obchodě to jde poznat.

Středu odpoledne jsem docela prolenošil. Věděl jsem, že chci akorát zajít nakoupit, uvařit večeři a jít běhat. Všechny tyto činnosti jsem splnil dohromady asi za tři hodiny a zbytek času jsem tak odpočíval a věnoval se výběru našeho budoucího kávovaru a mlýnku na kávu (prostě jsem prokrastinoval).

Čtvrtek 4. července ale stál za to! Záměrně píšu přesné datum, protože v USA se v tento den slaví výročí podpisu Deklarace nezávislosti, tedy v podstatě výročí založení USA tak, jak dnes existují. Zatímco Hanka v tento den byla v práci, já jsem se svými kamarády Aničkou a Danem, kteří pracují v hotelu Sun Mountain Lodge asi 15 km od nás, vyrazil do Severních Kaskád zdolat Maple Pass Trail. Trek měřil něco přes 10 km s převýšením asi 650 metrů a sliboval nádherné výhledy na okolní hory, což také beze zbytku splnil. Mrkněte na fotky! Trasu jsme zvládli asi za čtyři hodiny, po cestě jsme se stihli i zkoulovat sněhem a taky se vyfotit s Američanem, který slavil svátek stylově v obleku v podobě Americké vlajky. Při návratu z hor jsme se stavili i na kafe v Mazamě a zmrzlinu v Sheri’s. Poprvé jsem si dal zmrzlinu i já a vlastně jsem ji ani celou nesnědl, jaký kopec mi Hanča nabrala. Nechápu, jak můžou Amíci sníst dva nebo i tři kopečky (ano, někteří se nás ptají i na to, jestli můžeme nabrat tři kopečky).

Večer se Den nezávislosti tradičně slaví ohňostroji. Protože je ale ve Winthropu z důvodu nebezpečí vzniku požárů zakázána veškerá pyrotechnika, museli jsme na ohňostroj až do 80 minut jízdy autem vzdáleného Mansonu. Dorazili jsme akorát před setměním. Ohňostroj je vypouštěn nad místním jezerem Lake Chelan a už půl hodiny před jeho začátkem bylo město totálně ucpané, lidi seděli na dekách či stáli na molech a chodnících a čekali, až ohňostroj začne. Nám se nakonec povedlo zaujmout relativně dobrou sledovací pozici na jednom z mol a ohňostroj jsme tak viděli opravdu dobře. Čekal jsem ho ale velkolepější. Kdo někdy byl na Ignis Brunensis, viděl i zajímavější ohňostroje, než byl tento. Zážitkem tak pro nás bylo spíš vidět Američany, jak slaví a poslouchat Americkou hymnu při ohňostroji. Zajímavý byl také odjezd zpět, protože Manson opouštěli hromadně všichni, kdo na ohňostroj přijeli, a tak nám trvalo asi 45 minut, než jsme se z města vůbec dostali. Domů jsme i se zastávkou ve Walmartu dorazili asi v 1:20 a mě tak čekalo pouze několik hodin spánku před mou páteční směnou, která začínala už v 7:00.

Touto směnou mi zároveň začalo 8 dnů, z nichž mám pouze jeden den volný a zbytek pracuju vždy 10 hodin denně, od 7:00 do 17:00. Alespoň to tak mělo být. Víkend po státním svátku byl ale opravdu náročný a téměř žádný den se mi nepovedlo opravdu odejít v pět. Ani Kyle (majitel) nečekal takový nával, v sobotu mi říkal, že je to šílené, že nám hodně věcí dochází. Alespoň ale čas na směně ubíhá a nekontrolujeme pořád hodinky, kdy že už to půjdeme domů (ba naopak, kolikrát pracujeme a pak zjistíme, že už jsme vlastně 20 minut pracovat neměli). V neděli večer pak šrumec viditelně utichl, většina lidí odjela z prodlouženého víkendu zpět domů a pondělní a úterní směna byla relativně klidná, což jsme velmi uvítali, protože potřebujeme čas na doplnění všeho zboží a tovarů, ze kterých se u nás vyrábí cukrovinky. Dalším důvodem, proč se hodí menší vytížení, je pokažený pressovač, na kterém funguje jen jedna páka ze dvou (druhá neustále pouští horkou vodu a Nathalia už se stihla pořádně opařit). Musím zároveň přiznat, že úterý byl zatím asi můj nejhorší den v práci, rozlil a převrhl jsem toho tolik co za poslední čtyři dny ne a byl jsem opravdu rád, že už můžu jít domů, abych nezpůsobil nějakou větší katastrofu.

Po práci už jsem moc významných věcí nestihl, protože především po víkendových směnách jsem toho měl plné zuby. Nicméně v neděli a v pondělí jsem alespoň vyrazil v podvečer běhat ve svých nových trailových botách a jsou výborné! Tyto dva výběhy byly zvláštní především tím, že jsem při obou potkal hada. V neděli byl menší, ale ten, kterého jsem viděl v pondělí, byl docela velký. Už předtím jednoho potkala Hanča na kole, takže se dá říct, že jich přibývá, z čehož teda moc radost nemáme. Jednoho malého jsme pak viděli i přímo před naším domem, ve kterém z důvodu snižování teploty často necháváme otevřené dveře. Snad se tedy někdy neprobudíme s hadem v pokoji.

Další věc, se kterou trochu bojujeme, je odpad. V domě je nás totiž sedm a odpadu produkujeme opravdu dost. Američani navíc netřídí skoro nic (pouze TetraPak, krabice od mlíka a plechovky) a tak se plní pouze jeden koš, který bobtná velmi rychle. Náš dům má popelnici, která pojme dva velké pytle s odpadky, ale my máme za týden vždy minimálně tři. Odpad se tady odváží pouze jednou týdně, v úterý. Minulý týden se nám podařilo přesvědčit popeláře, aby nám vyprázdnil popelnici dvakrát, a tak jsme se zbavili všeho odpadu, který jsme měli. Tento týden už to ale nevyšlo a jeden pytel nám zůstal. Tento článek píšu ve středu a už teď máme téměř plné dva pytle a tím pádem i popelnici. Co budeme dělat dalších pět dní, to je ve hvězdách.

V úterý po práci jsme se také poprvé vydali zahrát si ultimate frisbee. Věděli jsme, že se každé úterý od šesti hraje, ale až do tohoto úterý nám do toho vždy něco vlezlo. Postupně se sešlo celkem 10 lidí, Hanča nakonec zůstala jen jako divák, takže do hry se nás zapojilo devět a hráli jsme čtyři proti čtyřem. Musím říct, že všichni byli fakt dobří, a na některé hody jsem jen s otevřenou pusou zíral. Zároveň mi ani nešlo bránit a mám pocit, že hráč, kterého jsem měl bránit já, skóroval tak každý druhý bod. Na hřišti jsem byl asi nejhorší, nicméně to byla velká zábava a myslím, že ještě aspoň jednou si zahrát půjdu.

Naše přání o více společných volných dnů zatím vyslyšeno nebylo, místo tradičního úterý jsme dostali volnou středu. Původně jsme si mysleli, že nebudeme mít nikoho, kdo by měl volno a chtěl by s námi někam jet, takže jsme plánovali stopovat do hor k nějakému z trailů v Severních Kaskádách. Nakonec se mi ale povedlo přemluvit Erin, aby se vrátila z dovolené trochu dříve a někam s námi jela. Plán jsme tak změnili a místo do Severních Kaskád jsme stopovali do Twispu, kde jsme se s Erin měli potkat. Nekecám, auto jsme stopli asi za tři vteřiny. Prostě jsme se postavili k cestě, z vedlejší cesty před námi vyjížděla paní, tak jsem zvedl ruku a ona nám zastavila. Do Twispu jsme tak dorazili daleko dříve, než jsme očekávali, a tak jsme měli dostatek času si zajít do Blue Star Coffee Roasters, místní vyhlášené pražírny kávy. Vychutnali jsme si oba naše oblíbené espresso a počkali jsme asi hodinku na Erin. Pak už jsme vyrazili směrem na Cedar Falls Trail, asi 2,5 km dlouhou procházku k vodopádu na bystřině Cedar Creek. Cestu jsme zvládli bez problémů a vodopád byl moc krásný. I když jak už máme zvykem, kdykoliv někam jedeme, tak není příliš teplo a koupat se nedá, což byl i tento případ. Erin ale i přesto do vody zase vlezla (moc to nechápu, když pak vidím, jak má červené a zmrzlé nohy), my jsme nacvakali spoustu fotek a užívali si krásu místní přírody. K vodopádu bych se určitě chtěl ještě někdy vrátit až bude tepleji, dalo by se pod ním zase krásně plavat…

Ještě se musím krátce zmínit i o počasí, které panuje. Před odjezdem nám všichni slibovali, jaké tady bude obrovské vedro, sucho a že nás čekají požáry a velmi nepříjemný kouř. Oheň pravděpodobně ještě přijde, ale to nic nemění na tom, že letošní léto je z pohledu počasí jiné než ty předchozí. Teploty jsou vlastně velmi příjemné, nejčastěji bývá kolem 27 °C, což není žádné nesnesitelné horko. Ráno bývá i kolem 10 °C, a tak občas při cestě do práce drkotám zuby. Ale co je hlavní, docela často prší. Jen za poslední týden přišly tři přeháňky, a jedna z nich byla opravdu intenzivní, posuďte sami na videu ve fotogalerii. Padaly i kroupy. Na žádné velké požáry to tedy zatím díky bohu nevypadá. Snad to tak i zůstane.

Hanča teď míří na čtyři dny do práce, já pouze na dva a snad poprvé od našeho příjezdu mám volný víkend. Uvidím, jestli se mi povede naplánovat nějaký výlet, nebo víkend strávím běháním a odpočinkem.

Přidávám ještě odkaz na fotogalerii, kde přibývají fotky a videa, určitě se koukněte!

Mějte se hezky, ať jste kde jste!

F & H