Na rozdíl od minulých dvou let jsme letos konečně našli parťáky a mohli jsme tak vyrazit na lyžovačku do Alp. Našimi spolucestujícími se stal Hančin brácha s manželkou a malou Gabi a o den dřív vyrazili také rodiče manželky, kteří ale zůstávali v jiném hotelu. Nás pět mělo jako útočiště útulný apartmán, který jsem klasicky nestihl vyfotit. Nicméně disponoval postelemi s tvrdými matracemi, pračkou, výběrem moka konviček a dostatkem prostoru pro Gabi na hraní, tedy vším, co jsme potřebovali.
Hned po příjezdu jsem se vydal na krátké proběhnutí, které mi odhalilo věc, o které jsem vůbec nevěděl. Na začátku listopadu se oblastí Val di Fiemme prohnal opravdu silný vítr a obrovská plocha lesů v té oblasti šla k zemi. Píšou o tom třeba tady. Pořád to nemají úplně odklizené a před letní sezonou je tam čeká ještě spousta práce. Pro mě to znamenalo, že naplánovanou trasu jsem musel několikrát změnit, protože značené trasy jsou ještě stále zapadané stromy. Nicméně na lehký výklus po devíti hodinách cesty mi stačilo i pár nezapadaných cest v okolí apartmánu.
Čekalo nás celkem šest dnů lyžování převážně ve středisku Obereggen-Pampeago-Predazzo (známé jako Latemar). Měli jsme štěstí, že někteří z naší partičky byli v areálu už podvacáté, takže přesně věděli, které sjezdovky budou kdy dobré a kde bude málo lidí. Hned první den nás přivítalo slunečné počasí a tak jsme najezdili téměř 50 km a stihli jsme i italskou kávu a první oběd na oblíbené kamenné chatě. Káva v Itálii je samozřejmě skvělá, na popud ostatních jsem v průběhu dovolené začal pít espresso macchiato, které Italové opravdu umí udělat tak, že na espressu je pouze pěna, kterou si člověk může vychutnat, a pod ní je čisté espresso. Po příjezdu zpět do ČR jsem si v ne zrovna špatné kavárně macchiato objednal taky a když jsem dostal espresso zalité dvakrát takovým objemem plnotučného mléka, rychle jsem se vrátil do reality.
Slunečné počasí vydrželo s výjimkou pondělního dopoledne, kdy napadlo asi 20 cm sněhu, celý týden. Po přechodu fronty se navíc ochladilo, což bylo vítané, protože jak v neděli, tak poté ke konci týdne ve čtvrtek a hlavně v pátek byly teploty opravdu vysoké. Vybraným sjezdovkám to sice nevadilo a přežily v dobrém stavu až do odpoledne, ale při lyžování bylo místy opravdu vedro. Často jsem váhal, jak se obléct, až jsem poslední den zvolil jen termo prádlo nahoru a rovnou bundu, ale i to bylo moc. Tak příště asi jen v triku..
V oblasti lze navštívit vícero středisek. My jsme se při zasněženém pondělí vydali do střediska Alpe Cermis nad Cavalese, které je známé jako závěr Tour de Ski, kdy se běžkaři drápou do černé sjezdovky. Tento den byl jediný, kdy jsme toho moc nenalyžovali a spíš jsme se oddali gastronomickému potěšení v nové chatě nad červenou sjezdovkou úplně vpravo. Místní tagliatelle s jelenním ragú byly vynikající a upřímně, už se mi po nich ani lyžovat moc nechtělo. Ve čtvrtek jsme lyžovali ve středisku Lusia, které sice není velké, ale nabízí široké a dlouhé sjezdovky (v průměru 2 km, nejdelší má skoro 5 km). Středisko bylo téměř prázdné a bylo tak fantastickou možností k trénování carvingu, čehož jsem náležitě využil. Kromě lyžování je v okolí také spousta běžeckých tras, konec konců v oblasti se běží i slavná Marcialonga. V panujícím jarním počasí však již mnoho tratí v provozu nebylo. Hanča v úterý otestovala své nové běžky na čtyřkilometrovém okruhu na Passo Lavazze, který vypadal moc dobře. Na příští zimu už si snad ty běžky pořídím taky a vyrazíme oba. Poslední výhodou, kterou nabízí tamější skipas, je možnost navštívit bazén a wellness v Cavalese, čehož jsme využili v pondělí a ve čtvrtek a pro unavené nohy to byl opravdu zasloužený odpočinek.
Z dovolené jsem odjížděl opravdu nadšen. Pět a půl dne ze šesti nám svítilo sluníčko a podmínky na lyžování byly i při začínajícím jaru fantastické. Navíc všude už jen velmi málo lidí a ta pohoda.. Každý den jsme si zašli do kamenné chaty na výborný oběd (nejčastěji Macaroni Chef, ty neměly chybu), dali jsme dvě výborné kávy za 1,20€ a nalyžovali tolik kilometrů, kolik komu nohy ráčily. Já za šest dnů stihl dohromady 265 km. Všechny aktivity jsou jako vždy na mém profilu na Stravě. Do příštího roku snad pořídím i ty běžky a jeden den je vyměním za lyže. Nezbývá než doufat, že na příští rok se nám podaří domluvit podobnou akci, protože tahle neměla chybu.
Fotky tradičně ve fotogalerii.