Poslední vynahrazování léta jsme nakonec naplánovali na minulý týden. Okolnosti tomu chtěly, že krátce za sebou se nám v kalendáři objevil wellness v Beskydech a trek v Nízkých Tatrách. Obavy z počasí, které jsem při plánování wellnessu měl, se nakonec ukázaly jako liché, protože příroda to zařídila jinak a i v půlce října sahaly teploty až ke 20°C. K ubytování jsme zvolili hotel Valaška v Horní Bečvě, který naprosto splnil naše očekávání. Výborné snídaně i tříchodové večeře, dobrá poloha (sice hned u cesty, ale provoz v noci jsem nevnímal) a wellness přístupný téměř celý den. Mohu jen doporučit. Stihli jsme dva výlety, první den na hlavní Beskydský hřeben, kde nás nemile překvapila absence jakéhokoliv otevřeného občerstvení na Pustevnách (nenapadlo mě, že si tam v pondělí ve 13:00 nedám nic k jídlu), a druhý den na méně známý hřeben na druhé straně Horní Bečvy. Ten skýtá spíše výhledy na Javorníky, zato jsme ale měli les téměř pro sebe a trasa byla opravdu moc hezká.
Na trek v Nízkých Tatrách jsme odjížděli o půlnoci ze čtvrtka na pátek a nejdříve nás tak čekaly dvě a půl hodiny čekání na nádraží v Liptovském Mikuláši. Pak nás autobus odvezl do Jasné, odkud jsme pokračovali na hlavní hřeben a dále na Chopok. Na Slovensku naštěstí jsou chaty otevřené i mimo sezónu, takže na Chopku jsme dali oběd a vydali se zpět do údolí. Highlight byla večeře na Slovenské kolibě, které v roce 2016 dokonce Zdeněk Pohlreich ve svém pořadu udělil tři hvězdičky. Těžko říci, jestli na místě zanechal nějakou stopu, ale jídlo bylo opravdu excelentní. V sobotu jsme se ráno rozdělili – někteří vyběhli na Chopok pěšky, jiní vyjeli lanovkou. Z Chopku jsme již pohromadě pokračovali na Ďumbier, nejvyšší vrchol Nízkých Tater. Po sestupu dolů už jsme jen v restauraci Route 66 dali večeři a pár slovenských tekutých specialit a nočním vlakem jsme vyrazili zpět domů.