Předposlední hlášení z Winthropu

Hey guys,

how are you doing? We got another week and a half behind us and it’s been crazy busy again. Ajo, už vlastně můžu přepnout z angličtiny zase do češtiny, když píšu domů. Už jsme tady nějakou dobu a občas spolu s Hankou i sami dva mluvíme třeba deset minut anglicky, než nám dojde, že vlastně nemusíme. Tak odteď už definitivně česky, další článek je tady!

Srpen se přehoupnul do druhé poloviny, ani jsme nemrkli. Ještě než se tak stalo jsme přežili čtyři pracovní dny po návratu ze Seattlu, kdy hlavně období pátek-neděle bylo opravdu náročné. Turistů přijelo hodně a jak dopoledne na espressu, tak odpoledne na zmrzlině jsme se nezastavili ani na chvíli. Den volna v pondělí jsme tak přivítali s otevřenou náručí. Rozhodli jsme se ho strávit víceméně odpočinkově. Trochu jsme si přispali, a následně jsme vyrazili stopem na větší nákup do Twispu. Tentokrát nás svezl místní chirurg svým krásným autem, takže jsme si cestu obohatili i o zajímavou konverzaci. V Twispu jsme se pokusili udělat nákup na téměř celý týden dopředu a měli jsme také štěstí, protože jsme potkali Tate (manželku šéfa z Sheri’s), která nás svezla zpět. Ve zbytku dne jsme si udělali krátkou procházku, zvládli jsme zpracovat dýška za jeden z předešlých pracovních dnů a taky si uvařit na následující den.

V úterý jsme měli s Erin naplánovaný výlet na Blue Lake Trail, jeden z posledních treků, které jsme tady chtěli absolvovat. Odjížděli jsme ale až o půl čtvrté, aby s námi mohli jet i Erinin kamarád Forest. Hance celý den nebylo moc do zpěvu a den víceméně proležela, já jsem sledoval živé vysílání z mistrovství světa v discgolfu a také jsem před výšlapem lenošil. Na trail jsme nakonec vyšli kolem páté hodiny a dostat se k jezeru nám zabralo zhruba hodinu a čtvrt. Forest do studené vody bez váhání skočil, i když neměl náhradní oblečení, čehož začal litovat až poté, co z vody vylezl. My ostatní jsme jeho počínání raději sledovali ze břehu. Po chvíli jsme u jezera potkali skupinku třech holek, které taky pracují ve Winthropu. Jedna z nich byla z Albánie, a tak jsme si vzali její telefonní číslo a udělali jsme radost našemu albánskému spolubydlícímu Klisovi, který hodně toužil mít zde někoho ze stejné země, aby si mohl pokecat ve své rodné řeči. Jeho přání bylo splněno.

My jsme po cestě zpátky mohli obdivovat západ slunce a také sbírat houby. Američané totiž houby nesbírají, a tak jsme se domů vrátili s opravdu královskými úlovky. Podobných hub bylo na místě asi 10, ale neměli jsme je do čeho vzít, tak jsem si nakonec vybral jen dvě a ty jsem vzal. S houbami v ruce jsme asi v devět dorazili do Winthropu a zamířili jsme rovnou do Old School House Brewery. Před pár dny jsme se totiž dozvěděli, že ve Winthropu pracuje další Češka, a tak jsme za ní vyrazili na návštěvu. Jmenuje se Markéta, ale bohužel je tady už od 1. května a velmi brzo tak odjíždí. Ukuli jsme tak nějaké pikle aspoň na začátek příštího týdne, kdy bychom se měli být schopní potkat a zhruba ve 22:20 jsme dorazili domů. Ještě jsme se přemluvili k nakrájení hub, abychom je mohli začít sušit a vyčerpaní jsme ulehli do postele před dalšími pracovními dny. Sranda je, že po volných dnech je člověk někdy unavenější než po práci.

Pracovní dny jsou víceméně podobné, ale přesto občas jiné. Trošku divočejší byl čtvrtek, kdy jsme v espresso stánku nejdříve opravovali kolejničky na posouvání průhledné ledničky na sendviče a následně jsme posouvali lednici na mléčné produkty, abychom ji mohli vyčistit. Bohužel, když jsme lednici zasouvali zpátky, David zatlačil až příliš a zadní strana lednice přeřezala kabel od stroje na espresso. Jen se zajiskřilo a zakouřilo a bylo. Kyle nás samozřejmě příliš nepochválil a okomentoval to slovy: „Two weeks guys, it took you two weeks to damage my new ten thousand dollars espresso machine!“ (v překladu „Dva týdny, dva týdny vám trvalo poškodit můj nový stroj na espresso za deset tisíc dolarů.“). Naštěstí Kyle rychle udělal pár telefonátů, zajel pro díly a drát asi za hodinu a půl opravil, i přesto se ale zbytek směny nesl v docela ponurém duchu. Po práci jsem ještě stihl udělat tři krabice s dýšky a ve čtvrtek jsem tak v Sheri’s nakonec strávil zhruba 13,5 hodin. Doma jsme tak akorát povečeřeli, uvařili na další den a vyčerpaní ulehli. Podobný byl plán i na pátek, ale bohužel nebylo na dělání dýšek místo, a tak jsem se místo toho po dvou týdnech konečně zase vydal proběhnout.

Víkend byl pro mě zajímavý tím, že jsem neděli strávil na zmrzlině. I když jsem tam už dlouho nepracoval, všechny požadavky jsem zvládl splnit. Byl jsem moc rád, že jsem tam měl i Haničku, která mě v jednu chvíli zachránila, protože mi pomohla s velkými milkshaky, které se mi dělaly blbě. Jinak se mi ale objednávky věcí, které neumím udělat, docela vyhýbaly, takže vše proběhlo jako po másle.

Pondělím začaly naše dva volné dny, my jsme se ale hned ráno vydali do Sheri’s zpracovat dýška za minulý týden. V poslední době se k dělání dýšek kromě mě nikdo nemá, a tak na nás čekaly krabice za celkem sedm dnů. Pozitivem bylo, že jsme o čtyři hodiny později odjížděli asi o 150 dolarů bohatší, a to jsme ještě nezpracovali neděli, ve které pro nás pravděpodobně je dalších 20–30 dolarů. Po obědě jsme se vydali stopem směrem k Sun Mountain Lodge, kde jsme měli o půl osmé domluvenou večeři s Aničkou, Danem a Češkou Markétou, o které jsem psal již výše. Markétka stopovala s náma už z Winthropu. Nakonec se nám povedlo chytit zaměstnance Sun Mountain, který jel na svou odpolední směnu, a tak nás svezl až k hotelu. Měli jsme dost času, vydali jsme se tedy na procházku od hotelu směrem k Patterson Lake, u kterého bydlí Anička s Danem. Měli jsme štěstí, protože jsme je potkali doma, a tak se mohli vydat koupat s náma a taky nám zařídili půjčení paddleboardu, na kterém jsme si mohli zajezdit. Já a Markétka jsme se rozhodli se paddleboardu nebát a střídavě jsme dopádlovali až na pláž vzdálenou tak 400 metrů. Co jsme ale nezvážili byl vítr, který byl tak silný, že nám téměř znemožnil dostat se zpět. Markétka nakonec dopádlovala na paddleboardu ležmo a já jsem doplaval ve vodě. Ve výsledku kvalitní trénink.

Večeře byla luxusní, jak jinak by to taky v hotelu jako Sun Mountain mělo být. Dali jsme si chicken curry soup (kuřecí polévku s kari) a taky burger (Hanča), resp. Pork Wellington (já), což je vlastně vepřové maso obalené v těstíčku. Hanča se pak ještě rozšoupla a dala si Crème brûlée jako dezert. Dan s Aničkou nám zařídili 50% slevu, a tak nás super večeře ani nepřišla na nějaké šílené peníze. Probrali jsme všechno možné a domů jsme se nakonec dostali až kolem desáté hodiny. Škoda, že jsme Markétku neobjevili dřív, protože jsme toho spolu mohli podniknout ještě daleko víc.

Úterý jsme zasvětili spíše povinnostem než zábavě. Vyrazili jsme nakupovat do Twispu, taky jsme zamířili do banky zbavit se mincí, které jsme měli z dýšek, stihli jsme i kafe v naší oblíbené Rocking Horse Bakery a nakonec i výběh. Stín na úterý a zřejmě i na zbytek našeho pobytu vrhnul večer, kdy jsme v domě objevili myš. Po asi půl hodině nahánění se nám povedlo myš nasměrovat ven z domu a dobrovolně tak odešla hlavním vchodem. Nicméně ve středu ráno se objevila myš nová (nebo možná staronová), a tak máme pravděpodobně o zábavu na následující dny postaráno. Snažíme se aspoň si vypůjčit kočku, která by si s potvorama mohla poradit. Je ale nutno říci, že bydlení tady nám rozhodně chybět nebude.

To je pro dnešek vše. Čekají nás nyní čtyři pracovní dny čtvrtek–neděle a poté poslední dva dny volna. Uvidíme, zda se nám povede ještě podniknout nějaký výlet. Nedaleko odsud je také discgolfové hřiště, na kterém jsem si chtěl alespoň jednou za prázdniny zahrát. A také se pravděpodobně už začneme loučit s některými lidmi, které jsme tu poznali. Mám tím na mysli především rodinu Kominak, která se nedávno zastavila v Sheri’s a poprosila nás, abychom se přijeli rozloučit osobně do Twispu. Jsou to jedni z nejmilejších lidí, které jsme tady poznali, a určitě pojedeme.

Ve fotogalerii samozřejmě přibývají fotky ze všech výletů a občas i nějaké další, jako třeba mé selfie se srnkou, které se mi nedávno povedlo vyfotit po cestě do práce. 🙂

Mějte se hezky a užívejte závěru léta a sluníčka!

František & Hanča